Zruč a jsem fuč
Zruč a jsem fuč (může se stát komukoli) – opět výhra “Hydry” nad lidskostí
Některé události se v životě stanou, jsou osudové a nelze se jim vyhnout. Jsou však události, o kterých přesně víme, že se stanou, snažíme se jim předejít (zabránit), ale vše se najednou zvrtne, neboť ani v nejhorším snu se vám nemůže zdát, že se taková nepravost může v demokratickém právním státě stát.
Pokusím se přehledně sepsat co se stalo mému otci Vladimírovi v roce 2016, v roce, kdy se dožil 93 let. Předem je nutno poznamenat, že můj otec se podruhé oženil a vzal si o 21 let mladší ženu, kterou poznal po smrti jejího 2. manžela a vyženil 2 nezletilé dcery paní Magdy. Jednu z prvního manželství paní Magdy a druhou z druhého manželství paní Magdy. Samotná paní Magda byla po předčasné smrti svého druhého manžela hospitalizována na psychiatrické klinice. Otec ji poznal právě po návratu z tohoto zařízení. Vášnivě se do ní zamiloval a rozhodl se s ní sdílet všechny trable z toho plynoucí. V té době byl rovněž sledován a ničen STB . V roce 1976 se otci a Magdě narodil syn Josef, který byl jeho velkou motivací v nastávajícím období života. Rozhodl se, že svépomocí postaví rodinný domek v Kolovratech u Prahy a toto do puntíku splnil. V tomto řadovém domku, do kterého otec vložil velké úsilí na začátku 80-tých let, tedy dospěli syn Josef a dvě dcery paní Magdy.
V červenci 2016 paní Magda však náhle zemřela a otec v domku v Kolovratech zůstal sám. Nutno zde uvést, že vlastníkem domku byla paní Magda a domek stál na pozemku syna Josefa. Sice podivné rozdělení, ale někdy se to tak stává. Tato situace však v tomto případě měla pro mého otce katastrofální dopady a uvolnila snad to nejspodnější morální bahno, které jsem kdy zažil.
Všechno to začalo 31.7.2016. Sešli jsme se poprvé po smrti paní Magdy ve formátu můj otec Vladimír, můj nevlastní bratr Josef, jeho nevlastní sestra Zdena, jeho druhá nevlastní sestra Magda, moje sestra Helena já a má manželka. Byla to neděle a byli jsme domluveni na 12. hodinu. Otec, má manželka, má setra a já jsme čekali do 18 hodin, až zbylí přijdou. Už to zpoždění bylo divné.
Co se dělo pak, bylo pro otce a mou část rodiny absolutní šok. Mgr. Zdeňka Žaludová z pozice vedoucí sociálního odboru na Praze 22 – Uhříněves přinesla s sebou formuláře na přemístění otce do pečovatelského domu ve Zruči nad Sázavou. No popravdě řečeno, nebyl sebemenší důvod, aby otec do takové domu odcházel, neboť v tomto okamžiku byl ¼ dědicem domku v Kolovratech a nikdo ho nemohl žádným způsobem z tohoto domku vyhodit. Po celkem asi hodině jednání plného vypjatých emocí jsem navrhl, aby se stanovil rozpis služeb a dohodli jsme se na prvním týdnu služeb. Otec byl samozřejmě ze smrti své ženy velmi smutný a péče zejména mé sestry Heleny mu pomáhala smutek překonat, pobyt na malé zahrádce u domku mu dělal dobře. Já sám jsem navrhl, že až se otec trochu “vysmutní”, přesvědčím ho, aby šel k nám do Tábora, do rodinného domu, kde se narodil a kde měl věcné břemeno na bydlení. Odjeli jsme tedy s manželkou do Tábora s nadějí, že vše probíhá podle dohody. Ó, jak jsme se mýlili.
První signál špatných zpráv mi napsala mgr. Žaludová mailem, že otec si nepřeje (což byla lež), abych se o něj ve druhé polovině srpna staral já. Byl jsem tou dobou již v důchodu a mohl jsem s ním bez problému být. Příčinou však bylo právě probíhající dědické řízení k domku v Kolovratech. Mgr. Žaludová si od otce nechala podepsat – i když jeho podpis je podivný – plnou moc k vyřízení dědictví za něj. Vzhledem k tomu, že věc se řešila na notářství JUDr. Voclové, kde je sestřenice mgr. Žaludové notářskou tajemnicí, byl během měsíce od 23.8.2018 otec bez jeho vědomí připraven o veškerý majetek a práva bydlet v domku v Kolovratech, který sám postavil a to za základě doručení fikcí. Prostě ani mu nebylo doručena notářská rozhodnutí, aby mohl věci změnit. Následně se pak zjistilo, že ¼ domku si chtěl nechat a dožít tam.
Otec nevěděl, že se koná dědické řízení.
Podivná plná moc bez datumu, podivný otcův podpis. Otec se na důležitých dokumentech podepisoval spojení Ing. Vladimír Šíp.
Zde Žaludová za otce prohlásila, že otec ničeho nepožaduje.
Od 01.9.2016 se odehrávala hra, jak dát mého otce do domova důchodců. Místo Zruče, kam otec odmítl jít, našla mgr. Žaludová s neobvyklou rychlostí domov důchodců na Praze 9. Pracovníci tohoto pečovatelského zařízení však pochopili, že otec do domova důchodců nechce a dle zákona o sociálních službách ho nepřijali. To se odehrálo 3.10.2016. K tomu se dá říci, že otec byl pohyblivý a sám si došel na záchod a celkem se psychicky zotavoval pod odborným dozorem mé setry Heleny. Dokonce se byl na Praze 9 osobně podívat 4.10.2016.
Co se stalo pak, stalo se bez vědomí mého i mé setry Heleny: mgr.Žaludová vzala nekompromisně osud mého otce do svých rukou za poněkud protiprávního jednání Centrin s.r.o. ve Zruči nad Sázavou. 5.10.2016 byl otec mgr.Žaludovou doslova narván proti jeho vůli do auta a v omámeném stavu dovezen do Zruče nad Sázavou, kde se mgr.Žaludová prezentovala jako jeho dcera a prohlásila, že otec nemá kde bydlet a ani se něj nemá kdo starat (viz Žádost Centrin dále) Souběžně s tím zařídila převod jeho důchodů a příplatků do Centrin s.r.o.. Tak rychlé přijetí s tak rychlým otočením peněz je v těchto sociálních službách naprosto neobvyklé. O to s podivem bylo, jak dlouho trvala a ještě trvá vyřízení vratky peněz z Centrin s.r.o. Schema níže graficky ilustruje celou událost. Podivná rychlost vyřízení kontrastuje s následnými zdlouhavými postupy těch samých úředníků.
Nutno ještě říci, že to bylo proti souhlasu mého otce (viz. Otcovo prohlášení dále).
Mgr. Žaludová pak volala mé setře Heleně, že otce dali do Zruče a že to byla fuška a že za ním nemáme jezdit, aby si tam zvykl. To jsme ještě nevěděli celou pravdu.
Samozřejmě jsem to nevydržel a 14.10. 2016 po několika zprávách od mgr. Žadulové, abychom do Zruče nejezdili, jsem se za otcem vypravil s mou sestrou a mou manželkou. To co jsme ve Zruči viděli, nás zděsilo. V nábytkem narvané místnosti pro 2 osoby seděl uplakaný, psychicky zdeptaný člověk, který 9 dní volal mgr. Žaludovou, aby ho vzala zpátky domů. Zeptal jsem se ho, zda chce jet s námi domů do Tábora a on prohlásil, že samozřejmě a hned. Za hodinu jsem vybavil formality a otce jsme ve zuboženém zdravotním stavu naložili do auta a odvezli do Tábora. Byli jsme rádi, že ho máme doma. Zhruba za 6 dní se zotavil tak, že zase udržel stolici a moč a začalo mu chutnat a začal se pohybovat. Nutno zde podoknout, že ve Zruči se ztratila i otcova zdravotní dokumentace, kterou tam mgr. Žaludová předala.
Tato část se tedy vyřešila, otce jsme měli doma a vše začalo mít během čtrnácti dní řád. Já jsem oslovil táborské sociální služby, kde jsem nalezl velkou vstřícnost a dobré rady. Našel jsem otcovi domácí ošetřovatelku a začal vybavovat úřední věci.
První věc, že jsem vypověděl smlouvu s Centrinem s.r.o. a obdržel dopis, že vše promptně vybaví (viz dále).
Poté jsem napsal na pracovní úřad Praha 10 (viz níže0).
Najednou nic nešlo, samá omluva, komplikace, zatajování… Na pracovním úřadě si ze mne úřednice nižšího postavení dělala vyloženě legraci a neustále chtěla ty samé dokumenty a za 2 měsíce tedy nedošlo k vyřízení ničeho. Paradoxem bylo pak, že ta samá úřednice, když se pak dozvěděla, že otec zemřel poslala dokumenty do jeho rukou a tyto dokumenty už mi na poště odmítli předat. Toto jednání považuji za speciálně “hyenistického” typu.
Mezitím přijel v listopadu navštívit otce můj nevlastní bratr Josef. Seděli jsme v jídelně domu v Táboře, otec, má žena, má sestra, já a Josef. Otec mlčel, tak jsme se bavili, kdy mu přivezou věci z Kolovrat (do Centrinu mu dali jen fotku zemřelé manželky, stolní hodiny a jedno oblečení). Najednou otec vznesl dotaz, kdo ho odvezl do Zruče? Můj nevlastní bratr zčervenal jako řepa a nakonec v naprostém tichu řekl: „To jsem byl přeci já, ty si to nepamatuješ?“ Od té doby otec mlčel a už jen chřadl a to co jsme před tím měsíc zlepšovali – jeho psychiku – bylo najednou pryč.
Otec se chtěl ještě podívat do Kolovrat a vybrat si tam osobní věci – fotografie, oblečení, atd. – ale i když mu to Josef slíbil, tak to po konzultaci s mgr. Žaludovou odmítl. Otcovi sebrala mgr. Žaludová i klíče od domu v Kolovratech.
Otec i na dále nejevil o nic zájem, ani o návštěvu chaty v Doubí, kam jezdil stále rád. Dne 28.11.2016 při snídani doma, za přítomnosti profesionální ošetřovatelky tiše zemřel. Nezanechal nám pouze přirozený smutek nad jeho odchodem z tohoto světa, ale zanechal nám a zejména mě hořkost a vztek nad úřední hydrou a zneužitím notářských a sociálních služeb této země na maximální možnou míru a přesvědčení, že kdyby otec zůstal v Kolovratech a postupně si zvykal na přestěhování na zimu 2016 do rodného domu v Táboře, mohl zde s námi být minimálně 2 roky.
Zbyl mi po něm jen Don Kichotský boj proti sociální mafii tohoto státu a nesmyslnou byrokracií, která nahrává takovému chování, jaké má vedoucí sociální odboru Praha 22 Mgr. Zdena Žaludová, notářská kancelář JUDr. Voclové, pracovní úřad Praha 10 a v neposlední řadě Centrin s.r.o. Zruč nad Sázavou, který prokazatelně žije z peněz seniorů a to takovým způsobem, že si dlouhodobě ponechává peníze seniorů, zřejmě ke svému použití (viz poslední dopis ze 7.6.2018, kdy nebyla vratka doposud učiněna a já čekám, jaké zase budou výmluvy Centrinu ).
Ke zvykům mgr. Žaludové patří ještě podávání trestních oznámení na osoby, které se snaží zjistit, jak je možné, že se můj otec dostal do Zruče, což je zcela mafiánský postup, jak udělat z poškozeného viníka a z viníka ochránce práv. Je až nepochopitelné, že starosta městské části Praha 22 tuto věc neřešil a prohlásil, že jde o soukromou záležitost a ne o zneužití postavení vedoucí odboru sociálních služeb mgr. Žaludovou. Pokud takoví sociální pracovníci, jako mgr. Žaludová budou vykonávat rozhodovací funkce a bez skrupulí manipulovat neoprávněně s občany patřící do jejich spravovaného území, je třeba se mít na pozoru a požadovat jejich odvolání ba či dokonce zákaz práce v sociálních službách. Zde uvádím, že záměrně používám u mgr. Žaludová malé mgr. neboť si nejsem jist jakou to školu vlastně mgr. Žaludová vystudovala. Podle jejího chování to na mne působí, že asi studovala spíše nějaké technické vědy než sociální. Anebo, že by zahradnictví, tam jde vše ustřihnout, zakopat, uříznout, vytrhnout atd.?
Jsem přesvědčen, že tento příběh plný zlovolnosti musí být sepsán, aby byl poučením pro občany, kteří se ocitnou v podobné situaci a mohli ji řešit po právu a ne tak naivně, jako jsme postupovali já a má sestra. Pokouším se změnit doručení fikcí u dědického zákona a zákonné limity pro předání seniora do domova důchodců.
mgr. Žaludová by neměla pracovat v sociálních službách, její přehnaná potřeba konat “sociální dobro” pro jiné je velmi nebezpečná, možná může působit až smrt…..
http://www.stridavka.cz/manipulace-ditete-v-praxi-artur-staidl-a-jiri-pomeje-na-socialce-2009.html